Procesní kroky

Otázka procesních kroků je poměrně obtížná.
Řeší se tu, které činnosti se na kterém pracovišti budou provádět s ohledem na to, aby na následujícím pracovišti nebyla montáž/sestavení komplikovanější.
Některý úkon je někdy nutné i rozdělit – jiné naopak sloučit, aby bylo dosaženo optimálního rozdělení úkonů na jednotlivá pracoviště.

Ve zvláštních případech ! může dojít k paradoxům, kdy přednost na pracovišti musí dostat zabránění poškození některé choulostivé části podsestavy před zjednodušováním – tím může dojít k částečnému prodloužení času na procesní krok, ale ve výsledku je dosaženo záměru - vyrobit kvalitní a funkční výrobek bez vícenákladů na opravy.

Jeden častý nešvar, který se vyskytuje v nepříliš sofistikovaně řízeném provozu je, že si pracovníci na některých směnách sami - svévolně procesní kroky na svých pracovištích přesunují. Tedy kumulují a rozdělují si práci s pocitem, že se jim TAKTO pracuje lépe, než co někdo "nahoře" vymyslel.
Opak bývá pravdou - dochází k poškození některých částí sestav, prodloužení montážních časů a v neposlední řadě také k zapomenutí některých dílů, což způsobuje procesní smyčku > oprava > test > a návrat do procesního toku. Z toho vyplývá, že výkon v takových směnách bude vždy nižší než v ostatních. Ovšem pracovníci se budou bránit, že pracují naplno, neopouštění pracoviště před koncem směny a dokonce si musejí opravit po předchozí směně co zanechali v nepořádku!