Nevyužití/nevyužívání pracovní doby

Nevyužívání pracovní doby můžeme také zařadit do 7 druhů plýtvání. Je jen otázka, jestli je lépe přiřadit je k "čekání" nebo do "nevyužití lidského potenciálu".

Typické a opakované ztráty vznikají při:
 -  pozdním nástup na směnu – nepřevzetí směny od předchozích pracovníků,
 -  brzkém odchodu na přestávku,
 -  pozdním příchod z přestávky na pracoviště,
 -  brzkém odchodu na oběd,
 -  pozdním příchodu z obědu na pracoviště,
 -  brzkém odchodu na konci měny – nepředání pracoviště následující směně,
 -  nepovolené odchody na kouření,
 -  záměrné záminky k opuštění pracoviště, jako vyřizování osobních věcí
...

Organizačními opatřeními je možné takové nešvary alespoň částečně eliminovat, ovšem pouze restriktivními metodami nelze dosáhnout dlouhodobě uspokojivých výsledků.
Pouze restriktivní opatření uspokojivě fungují několik týdnů či měsíc – 2. Potom se tyto nešvary znovu objevují. Nejdříve na méně a hůře sledovaných pracovištích, později na "nehlídaných směnách" a pak se staré nešvary "nakopírují" do celé šíře výroby.

Daleko efektivnějších výsledků je dosahováno, když je pracovníkům správně a vhodným způsobem předloženo (např. vypočteno v korunách, v litrech, v nebo v jinak uchopitelně), kolik stojí jak dlouhé výpadky ve směně a kam až dopadá nedodržování kázně na pracovišti včetně nedochvilnosti!
Samozřejmě vhodnost formy a způsob komunikace je na vedoucím, který tuto oblast řeší.

Tato oblast hodně zasahuje do tzv. "měkkých dovedností" - neboli do práce s lidským potenciálem. Patří sem psychologie vedoucího/managera a správný - vůdcovský přístup k podřízeným.